Jak se během tisíců let měnil pohled na epilepsii a proč některé mýty přetrvávají dodnes?
Epilepsie provází lidstvo od nepaměti
Když dnes řeknete slovo epilepsie, většina lidí si představí člověka v epileptickém záchvatu. Jen málokdo si ale uvědomí, že lidé s epilepsií žili už před tisíci lety. Tehdy nikdo netušil, co se v lidském mozku děje. Záchvaty proto budily strach, respekt i úžas a lidé si je vysvětlovali podle své víry jako zásah vyšších sil, posedlost nebo trest.
Historie epilepsie ukazuje, jak se lidstvo postupně posouvalo od pověr a mýtů k vědeckému vysvětlení.
Když byla epilepsie považována za „svatou nemoc“
První dochované zmínky o epilepsii pocházejí ze starověké Mezopotámie. Babylonské lékařské texty známé jako Sakikku popisují různé typy záchvatů už kolem roku 1000 př. n. l. Přestože tehdejší pozorování byla překvapivě přesná, lidé věřili, že za záchvaty stojí bohové nebo zlí duchové. Podobně tomu bylo i ve starověkém Egyptě, kde léčba zahrnovala především modlitby a zaříkávání. Tehdejší lidé jednoduše neměli žádné znalosti o fungování mozku a snažili se vysvětlit něco, co bylo pro ně nepochopitelné.
💜 Věděli jste, že…?
Slovo epilepsie pochází z řeckého slova epilambanein, které znamená „uchopit“ nebo „přepadnout“. Odráží tehdejší představu, že člověka při záchvatu náhle ovládne cizí síla.
Hippokrates změnil pohled na věc
Velký zlom přišel kolem roku 400 př. n. l. Řecký lékař Hippokrates sepsal spis O posvátné nemoci, ve kterém vyslovil na svou dobu odvážnou myšlenku – epilepsie není trestem bohů ani nadpřirozeným jevem. Vzniká v mozku a měla by se léčit stejně jako každá jiná nemoc.
Na svou dobu šlo o revoluční pohled. Přesto trvalo ještě mnoho staletí, než jej společnost přijala.
Středověk: Návrat strachu a předsudků
Ve středověku se pohled na epilepsii znovu vrátil k pověrám a náboženským představám. Lidé s epilepsií byli často považováni za posedlé, byli vylučováni na okraj společnosti a podstupovali exorcismy.
Mohlo by se zdát, že podobné předsudky patří minulosti. Přesto se s některými mýty setkáváme i dnes. Někdo se bojí poskytnout první pomoc při epileptickém záchvatu, jiný se mylně domnívá, že je epilepsie nakažlivá nebo že jde o psychické onemocnění. Právě proto má osvěta obrovský význam i v 21. století.
Epilepsie v Bibli a slavné osobnosti
Projevy epilepsie najdeme napříč kulturami. V Bibli je často zmiňován příběh chlapce s křečemi a pěnou u úst, který někteří historici a lékaři interpretují jako popis epileptického záchvatu. Samotný biblický text však diagnózu epilepsie přímo neuvádí.
Historici se také domnívají, že epilepsii měla řada významných osobností – například malíř Vincent van Gogh nebo vojevůdce Julius Caesar. Zcela jasně doložené záznamy máme u ruského spisovatele Fjodora Michajloviče Dostojevského. Ten své vlastní zkušenosti promítl do literárních postav, díky čemuž jeho díla zobrazují epilepsii mimořádně autenticky.
Jejich příběhy připomínají, že epilepsie nikdy neurčovala hodnotu člověka ani jeho schopnosti. Lidé s epilepsií byli a jsou umělci, vědci, sportovci, rodiči i lídry.
Z pohledu Života s epileptikem
Za poslední tisíce let udělala medicína obrovský krok vpřed. Dnes mnohem lépe rozumíme tomu, co epilepsii způsobuje, i tomu, jak ji léčit. Lidská psychika se ale tolik nezměnila. Lidé mají stále strach z toho, čemu nerozumí.
Když jsme se sami ocitli ve světě epilepsie, uvědomili jsme si, jak snadno mýty vznikají. Právě proto vznikl projekt Život s epileptikem. Věříme, že ověřené informace, otevřené sdílení zkušeností a vzdělávání veřejnosti mohou měnit životy lidí s epilepsií i jejich rodin.
Historii nezměníme, ale můžeme měnit budoucnost. Každý, kdo se naučí správně poskytnout první pomoc při epileptickém záchvatu, pomáhá bourat předsudky, které tuto nemoc provázejí už tisíce let.
Chceme, aby historie plná mýtů, strachu a nepochopení zůstala opravdu jen historií.
Líbí se vám náš obsah? Podpořte nás, podívejte se jak se můžete zapojit i vy.
